Kočky
Naše rodina nepatřila mezi milovníky koček, dokud se nám jednoho dne na zídce neobjevila dvě koťata. Od chvíle, kdy jsme jim dali první mléko do misky se nás drží a nechtějí opustit naši zahradu. Pravda, zezačátku s nimi byly trochu problémy (z babiččiných květináčů si dělali toalety, brousili si drápky o stromy, dráždili našeho psa Beníka,...), ale to všechno se jim odpouštělo vždy, když přišli a začali se lísat. - Jak čas plynul, odnaučili se některým zlozvykům, jako např. lezení do kuchyně. Také se ale objevily nové problémy. Mému králíkovi se ty kočky zalíbily a nějak si je pořád pletl s králičicema (no, víte, jak to myslím...), tak ho kočky sem tam trochu vyfackovaly, nebo, hned jak ho spatřily, opustily triskem zahradu. - Babička pořád nadávala, že se ty kočky určitě začnou pářit, a že nechce mít ze zahrady kočičí farmu
. Naštěstí u nás byla jednou má kamarádka Klára, a ta nás ujistila, že obě kočky jsou ve skutečnosti kocouři
, takže jsme si je mohli i na dále ponechat
.
(kocourek MATYLĎÁK )
Druhého kocoura Gandalfa (říkáme mu Gandie) Vám sem přidám později - až ho vyfotím:D.
